Carducci.

Jaroslav Vrchlický

Carducci.
Jak barbar vtrh’ jsi v poesie nivy, vše modly všednosti tys rozbil pěstí a o svobodě hřímající zvěstí jsi přehlušil skřek korybantů lživý. Jak had se mih’ bič tvého smíchu mstivý, a přece ocenil jsi lidské štěstí, snít nad kolébkou, dívčí vlasy plésti, jak vjíždět rukou lvům v kosmaté hřívy. Věř, Sapfo kdyby žila v této době, teď s jásotem by místo v šumné moře se vrhla v otevřenou náruč tobě. Nad troskami ti svítí lidstva zoře, ji vítá tvojí písně věnec květný, jak v hromů řev zní ton lesbické fletny. 222