Krasiński.

Jaroslav Vrchlický

Krasiński.
Ty srdce hluboké, svým bohem spité! Ó jistě anděl jak proroku rety též tobě žárem očistil a v lety ti křídlo ducha rozpjal obrovité. Na žití dráze příkré, trnovité tys všady nesmrtelné trhal květy, a v srdce tvoje, kde jsi nosil světy, vše rány tvojí vlasti byly vryté. Když v kolébce jsi ležel v děcka snění, dal Dante na čelo ti políbení a s ním též úděl všeho utrpení. A tak jsi žil jen v budoucnosti zoři jak maják, jehož záře chví se v moři, než velké jitro lidstva z vln se vznoří. 224