V. Hugo.

Jaroslav Vrchlický

V. Hugo.
Ať s Jeronymem sedíš v skalné sluji vesmíru bibli lidstvu předkládaje, ať s Janem noříš v mystické se taje, ať s Dantem se tvá křídla roztahují; myšlenky tvé v písních zlatem plují, tvá mysl s dětmi, růžemi si hraje, ať epos proudí, drama hřmí, lká báje: vždy miluju tě, vždy se obdivuji! Když Jehova tvé velké srdce skládal, tu Ithuriel s Eblisem se hádal, déšť jisker mečů jich v tvé srdce padal. Z nich pochodeň vzňals. Ruka tvá ji třímá nad mořem věků! Nechť i bouře hřímá, tvá duše celé světy obejímá! 227