Drama.

Jaroslav Vrchlický

Drama.
Stál v mojich snech ve šupinatém hávu, na retu hromy spící, blesky v zraku, na zářném voze tažen stádem draků, plášť jeho tma, ve mlhách skrýval hlavu. Zřel ku zemi; všem citům, vášním, mravu, zrcadlo soudu držel na oblaku, tluk srdcí lidských řešil i let ptáků, jak lovec chrta před sebou hnal Slávu. Já slyšel kola jeho vozu hřmíti. Zda apokalypsy to jezdec bájný? Či Jehovah sám, Irmensul, či Brahma? jestjest, kdo jest! S ním v tuhý zápas jíti mne lákal pocit obrovský a tajný. V tom zahřmělo to z mraků: Já jsem Drama! 241