Krajina.
Jen louky kol... kdes v dálce hučí Labe,
chví ve větru se vrbin pruty slabé,
dál tmí se olšin kupy, mlhou vzadu
mdle rýsuje se silhouetta hradu,
to Kunětice... Vzduch je měkký, svěží...
Kde v kvítí nízký násep kolej běží,
v mhu šedou bílý kouř se z dálky snáší,
vlak blíží se již – ale nevyplaší,
ač v líné pouti pronikavě hvízdá,
na holých vrbách čnící čapí hnízda.
41