Skulina.

Jaroslav Vrchlický

Skulina.
Já probudil se z polospaní: Což vskutku dnít se začíná? V tmě ospalé mi oko raní ve okenici skulina. Jest úzká – světla nitka chvátá se protáhnout, v tmu proniká, a chví se jako struna zlatá, jíž smyčec již se dotýká. Dne symfonii slyším celou v tom prvním jitra zákmitu, již zpijím duši svoji ztmělou, zřím živý smaragd pažitů. Vln slyším ruch a stromů šumy i lidské práce svatý shon, dne cítím znoj i sladkost dumy, již nese chodci pozdní zvon. A žití velká slavná vlna, v níž jsem jen pouhou bublinou, mne zahrnuje věčna plná tou malou v okně skulinou. 60

Kniha Duše-mimóza (1903)
Autor Jaroslav Vrchlický