Legenda o štěstí.

Jaroslav Vrchlický

Tři poutníci se sešli cestou k jihu, do svaté země šli; kdes po Alpami se sešli v horské krčmě. Číše vína jim kynula po namáhavé cestě a při té v hovoru se upoutali. Děl první z nich: Já nepoznal jsem štěstí, a proto jdu je hledat v svaté zemi. Děl druhý z nich: Já lidské štěstí poznal, však nestačilo představám mým z dálky, tož do svaté jdu země, bych je poznal. Děl třetí: Já jsem poznal lidské štěstí, však příliš těžce na duši mou padlo, že všady provází mne touto tíhou, že snažím se, je zapomnít co nejdřív a proto cesta má do svaté země. Pak připili si a šli spáti všichni. Ó lidské štěstí – jednou nepoznané! Ó lidské štěstí – poznané jen zčásti! Ó lidské štěstí – poznané až příliš! Žel – každý musí hledat svatou zemi, ať nepozná, ať poznal i ať příliš. Jak možno jest, se nezamyslit nad tím?

Patří do shluku

pivo, víno, mok, pít, sklenka, sklenice, pohár, sud, číše, vypít

511. báseň z celkových 715

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Piják. (Simeon Karel Macháček)
  2. VIII. V horách bylo nevlídně, (Adolf Heyduk)
  3. 131. Nechášli se národe můj opiť (František Sušil)
  4. Opatovická legenda. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VIII. Zde na horách těžce brambory (František Leubner)
  6. Tři poháry. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Kruhači. (Gustav Dörfl)
  8. XVIII. Hlučno kolem. Každý sklenku třímá, (Josef Kubelka)
  9. ROUHAČ. (Vítězslav Hálek)
  10. Vzpomínka (František Gellner)