XII.
Trochu noční hudby jako finale.
Osoby:
Oberon.
Titanie.
Ariel.
Puk.
Scena:
Hvozd pohádky Shakespearovy při měsíci.
[191]
Ariel.
Nechtěj více vzdechy svými
strunami hrát hesperskými,
jejich neprobouzej ruch,
v nich vždy tajný dřímá bůh!
Puk.
Dobře, dobře rozumíme,
pěkně se to v klidu dříme,
naznačit smí plaše taj,
pravdu zakuklenou v báj.
Oberon.
Nerozumím, co s tím chcete,
co je věčné, plá i kvete;
Titanie, ty to víš,
v slovo mé se probudíš!
Titanie.
Kdo mne volá, kdo mne láká
lesů šumem, písní ptáka?
Znám to, ve sousvětlí hvězd
někde tady láska jest!
[193]
Ariel.
Pochybuješ? Kraj se stmívá,
byla tady odjakživa,
úsměv její – sladká léč,
polibky jsou její řeč.
Puk.
Dobře, dobře, vždyť to známe,
potmě se vždy objímáme,
jak chce vášeň, káže cit,
oslí můž’ to hlava být.
Oberon.
Nevletí v terč tyto šípy.
To jsou šašků staré vtipy,
kdo jim věří, jest jen troup,
myšlenka vždy leží hloub.
Titanie.
Nevím věru, nevím komu,
ve stínu zde starých stromů,
na nos věšeti tu lež,
Oberone, ještě chceš?
Ariel.
Upokoj se, starý králi,
symbolů se vždycky báli
ti, kteří jim nestačí,
hlupáci a boháči!
194
Puk.
Dobře, dobře, tak to bývá,
někdo pláče, druhý zpívá.
Noc je sladká, kdo by spal?
Kdo bdí, pouze jest v ní král.
Oberon.
Nechápu tu ironii,
proč se tváře v masky kryjí?
Co jsem, to jsemjsem, řeknu rád,
nechytnu se do tenat!
Titanie.
Nechytáš se? Divno je mi!
Cosi šepce haluzemi,
je to vánek? Je to ston?
ve všem zní však: Oberon!
Ariel.
Ne, zní ve všem Titanie!
Vesmír svými prsy kryje.
Kam chce bez ní svit a zvuk,
můž’ nám nejlíp říci Puk.
Puk.
Dobře, dobře; já to řeknu,
před pravdou se nezaleknu,
je-li pravda v záři hvězd,
pak to vaše láska jest!
195
OBSAH.
Hymna ku chvále tvůrčí radosti3
Z básníkova denníku.
Allegorie13
Oasy15
S novou svou knihou
Klášterskému za překlad básní Longfellowových17
Při zprávě o smrti D. Jacinta Verdauguera18
Poesie19
Atavismus20
Odpověď Ignátu Hermannovi21
Hora Nebo22
Předtucha23
Po přečtení „Oresteie“24
Bezvětří25
Detail26
Girolama27
Toulky.
Letní toulky31
Noční cesta34
Krajiny duše37
Krajina41
V dubnové pršce42
Opuštěný klášter43
Hrad loupežných rytířů44
Jaro a podzim45
Bílá paní46
Pastorale47
[197]
Olivový háj na Gardském jezeře50
Dřevěný mlýn v Haliči51
Letní večer52
Dvě sestry53
Letní den55
Ze života.
ProžítíProžít!59
Skulina60
Slzy61
Sen62
Cestou kol jednoho hrobu64
Ó nikdo neví66
Útěcha67
Jiná píseň68
Píseň69
Impromptu70
Příteli, jenž ztratil první svou lásku71
Reformace76
Dítě78
Odpuštění79
Písně o štěstí.
Legenda o štěstí83
Impromptu85
Jako sen86
Ještě jedna píseň o štěstí88
My lidé vrahové89
Vchod k pokladu90
Vzpomínky.
Po třicíti letech95
Chmurný vítr noční97
Vzpomínky101
Havran105
Přelud vteřiny110
Údolí smrti111
Hadí sluj112
Zkamenělé stádo113
Morče114
XII lyrických meziher.
Úvodem119
I. První idylka rajská121
II. Idylka z „Písně písní“130
III. První idylka antická139
IV. Druhá idylka antická145
[198]
V. Třetí idylka antická151
VI. Antický monolog157
VII. Antická ekloga podzimní161
VIII. Druhá idylka rajská169
IX. První idylka ze žaláře173
X. Druhá idylka ze žaláře179
XI. Moderní duo185
XII. Trochu noční hudby jako finale191
E: kk + až + sf; 2002
[199]