X. AŽ K ZLOČINU.

Jaroslav Vrchlický

Vzala své dítě, v divokém běhu tisknouc je k ňadrům chvátala k břehu. Mlhou kmit luny pruh bílý.– V řece to sténá a kvílí! Skočila v člun a veslem dva tepy – do víru osud žene ji slepý, dále a dále, k jakému cíli? V řece to sténá a kvílí! Temno a noc je do kola kolem, vítr jen zahýká skálou a polem, nikdo ji nevidí v hrozné té chvíli. – V řece to sténá a kvílí! Dítěti stiskla hrdlo a vzmachem vrhla je do vln ve vzlyku plachém; Bůh jen sám viděl, jak šílí! V řece to sténá a kvílí! A teď se v dálku dívá a dívá, co vlna ta zpívá, co s ní to splývá? A sama se nad hrob dunící chýlí – V řece to sténá a kvílí!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

595. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD ŘEKOU. (Antonín Klášterský)
  2. Vory. (Ladislav Quis)
  3. IV. Francesca di Rimini. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Na Gardském jezeře. (Otakar Mokrý)
  5. ŽENÁM DOBY NAŠÍ. (Eliška Krásnohorská)
  6. HRANICKÁ PROPASŤ. (Jan Evangelista Nečas)
  7. Utonulé. (František Cajthaml-Liberté)
  8. UTOPENCI. (František Kvapil)
  9. Efeméry nad řekou (Jaroslav Vrchlický)
  10. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)