X. AŽ K ZLOČINU.

Jaroslav Vrchlický

X.
AŽ K ZLOČINU.
Vzala své dítě, v divokém běhu tisknouc je k ňadrům chvátala k břehu. Mlhou kmit luny pruh bílý.– V řece to sténá a kvílí! Skočila v člun a veslem dva tepytepy – do víru osud žene ji slepý, dále a dále, k jakému cíli? V řece to sténá a kvílí! Temno a noc je do kola kolemkolem, vítr jen zahýká skálou a polem, nikdo ji nevidí v hrozné té chvíli. – V řece to sténá a kvílí! 21 Dítěti stiskla hrdlo a vzmachem vrhla je do vln ve vzlyku plachém; Bůh jen sám vidělviděl, jak šílí! V řece to sténá a kvílí! A teď se v dálku dívá a dívá, co vlna ta zpívá, co s ní to splývá? A sama se nad hrob dunící chýlí – V řece to sténá a kvílí! 22
Básně v knize Démon láska:
  1. PROLOG.
  2. I. V ROZPUKU.
  3. II. V ODŘÍKÁNÍ.
  4. III. ŠÍLENÁ.
  5. IV. STARÁ PANNA.
  6. V. ROZKVĚTU.
  7. VI. MRTVÁ.
  8. VII. ZTRACEN.
  9. VIII. OPUŠTĚNÁ.
  10. IX. V RODlNĚ.
  11. X. AŽ K ZLOČINU.
  12. XI. K SMRTI.
  13. XII. NA PRANÝŘI.
  14. XIII. V ODKVĚTU.
  15. EPILOG.