XIII. V ODKVĚTU.

Jaroslav Vrchlický

XIII.
V ODKVĚTU.

Sprchly růže, viďviď, má stará, svět kol zírá holá bída, kde jsou, pověz, květy jara? Viď, jsem starý invalida! Nebude to, věř, juž lépe, prška se sluncem se střídá, na dvéře smrt pozaklepe – nejstarší ten invalida. Nu, nu, starý, proč tak smutný, pohleď v zrak mi, to přec vydá, láska nejlepší lék chutný... I ne, je též invalida! 27 Myslíš, že je lepší sklínka? Aj, tys piják, vida, vida? – Nejlepší je doušek vínka, jež je starý invalida. Dosti žertu, zasmějme se, dokud láska ten svět hlídá, všecko se i stáří snese – rád chci býti invalida! 28