VÍTĚZOVÉ.
I.
(Roku 12**)
(Roku 12**)
Syn svobody a stepi v dálku cválá
na koni zkrváceném oštěp v dlani,
a jásot srší z očí jeho plání,
sám neví, co jich ruka jeho sklála.
To vítězství je, co mu z tahů sálá,
hřmí drsný jeho pokřik pustou plání,
kde Azrael se k mrtvol stohům sklání,
jež černá peruť jeho vichrem svála.
Krev, pouze krev zří barbar kol a všady,
tou vzdálený se západ temně nítí,
kde slunce zmírá nad pustými lady.
Krev, pouze krev též v jeho očích svítí
i jest mu, když tak hřímá v rej ten křepký,
jak připít měl by krev si z lidské lebky!
96
II.
(Roku 18**)
(Roku 18**)
Tou drahou Caesarů a Tamerlanů
jsi, lidstvo, spělo k příšernému cíli,
v tvé krvi posud dědičností šílí
pud vraždy, lupu, choutky Čingis-chanů.
Snad lze je chápat, pokud žilo’s v stanu,
kde děti z lebky otcovy krev pily
a vnukům v smutné dědictví jen zbyly
rum zřícenin a krev zdupaných lánů:
Však zatratit je kletbou musí každý,
když strhnou vzdělanosti tenkou kůru
a vyštvou na svět Erinye vraždy;
Kdekde bohatýr, kdo zbraní novou umí
měst dýmem zahaliti slunce v chmuru
a věků práci mžikem zdeptat v rumy.
97