VÍTĚZOVÉ.

Jaroslav Vrchlický

VÍTĚZOVÉ.
I.
(Roku 12**)
(Roku 12**)
Syn svobody a stepi v dálku cválá na koni zkrváceném oštěp v dlani, a jásot srší z očí jeho plání, sám neví, co jich ruka jeho sklála.
To vítězství je, co mu z tahů sálá, hřmí drsný jeho pokřik pustou plání, kde Azrael se k mrtvol stohům sklání, jež černá peruť jeho vichrem svála. Krev, pouze krev zří barbar kol a všady, tou vzdálený se západ temně nítí, kde slunce zmírá nad pustými lady. Krev, pouze krev též v jeho očích svítí i jest mu, když tak hřímá v rej ten křepký, jak připít měl by krev si z lidské lebky! 96
II.
(Roku 18**)
(Roku 18**)
Tou drahou Caesarů a Tamerlanů jsi, lidstvo, spělo k příšernému cíli, v tvé krvi posud dědičností šílí pud vraždy, lupu, choutky Čingis-chanů.
Snad lze je chápat, pokud žilo’s v stanu, kde děti z lebky otcovy krev pily a vnukům v smutné dědictví jen zbyly rum zřícenin a krev zdupaných lánů: Však zatratit je kletbou musí každý, když strhnou vzdělanosti tenkou kůru a vyštvou na svět Erinye vraždy; Kdekde bohatýr, kdo zbraní novou umí měst dýmem zahaliti slunce v chmuru a věků práci mžikem zdeptat v rumy. 97