SLÁVA.

Jaroslav Vrchlický

SLÁVA.
Na její ňadrech jenom chvíli sníti a jejím zrakem opit se až k smutku, jí nésti v oběť dětství sen, žeň skutků, jak v propast květ v klín uvrhnout jí žití, Jenjen aby v dsky, jež lhavou září svítí, tvé jméno vryla v času bouř a půtku, jak ovčák v ruku béře rudou hrudku, by znamenal skot, jenž jde k žlabu píti: Zda stojí za to hrdá žena lepá, že zhrdneš láskou, číší, domu klidem, že bledou tvář máš a vychrtlá žebra? Jen přihlédni blíž, je to baba slepá, jež dá se vodit mezi dobrým lidem a na tvůj pomníček jen o groš žebrá. 80