ZE STARÉ MAJOLIKY.

Jaroslav Vrchlický

ZE STARÉ MAJOLIKY.
Ve středu nymf, jež ruce spjaly k reji, hle, kentaur stojí děsně nemotorný, na syrinx píská, chce as býti dvorný, a nymfy posměšně se uklánějí. Dál na břehu se lehké třtiny chvějí, sní kaktus, dumá cypřiš nehovorný, tlum volavek a čápů v rej ten sporný zří s oblohy, kde bílé mraky spějí. Ten starý střep, kde barvy ohmatané, mne divně dojal, jako v máji tísni zřím pažit skvít se, nebe růžně plane. Cit divné nostalgie v ráz mne schvátil při, Hellado, tvé nesmrtelné písni, já cítil, člověk moderní co ztratil. 93