MEDITACE ZIMNÍ.

Jaroslav Vrchlický

MEDITACE ZIMNÍ.
Nechť všecko se ztrácí, květy i ptáci za svojí prací, příroda věčná spěje vždy v dál, co v jara smíchu a v léta pychu, to nyní v tichu děje se v hrudi hvozdů a skal. Dřív život skvělý, tichý teď ztmělý, rozdíl to celý, život však jeden bez konce vře; ten kdo se rodí, ten kdo zde chodí, ten za nímž hodí poslední hrst ve zoufalé hře: Všickni ti spolu v plesu i bolu na jednom stvolu květy jsou, které sfoukne jen čas, 141 zde jen se mihli, slunce svit stihli a pak se zdvihli v hvězdnou říš, v mlhy, v azur a jas! Ať vše se ztrácí, květy i ptáci, ty za svou prací dále spěj klidně, vteřiny host, na věčna hávu při jednom stavu vesmíra slávu spolu tkáš nevěda – měj na tom dost! 142