CHAOS.

Jaroslav Vrchlický

CHAOS.
Sním často, že se v chaos zřítil zpátky ten velký, zářící svět nádherný, zřím často ve var kypící té látky, v sil rozmach, směr a rozlet nesměrný. A ptám se sebe: Odkud tato síla, jež nutí různé snahy v jeden bod, a myslím: Ta by nesmrtelná žila v hor jádru, varu sopky, v klínu vod Ii tenkrát, kdyby zmar svým ostrým dechem smet’ do směsice vesmír kol a kol, bouř zkázy zpět by ozvala se echem, zvěst ruchu pólu zvěstoval by pól. A kde je ruch, tam nový život klíčí, a kde je život, tam je lad i řád, co vespol sváří se a varem syčí, to souzvukem juž vyzní napořád! 29 Tak chaos každý přechodem jest pouze, zkad tryskne nový, souměrnější svět, a člověk ve své obrovité touze jen slepě kráčí v tvorstva velký sled: A proto žehnám v duchu každé vzpouře, sen o chaosu spící símě jest, zkad mír a shoda, jak jen přejde bouře, svůj nádherný květ vznesou v záři hvězd! 30