NEKTAR.

Jaroslav Vrchlický

NEKTAR.
To dávno juž, Venuše chtěla kdysi dát ochutnati nektar Adonisi i nesla misku jemu zlatou tím bohů vínem vrchovatou. Jej našla v lesní, skalinaté skrýši a s úsměvem mu podala svou číši, on radostně ji k sprahlým ústům nahnul, však náhle pustil ji – rty bolně stáhnul. „Jak trpký na Olympu nápoj máte, víc nesmrtelnost nechci z číše zlaté, je hořký nektar váš i sláva celá!“ – A Venuše se v smutku zamyslela. Zda zhořknul nektar pouhým země vzduchem? Či musí býti silný, velký duchem, kdo nápoj bohů s rozkoší chce píti? Vím, kráso, proč tě mnohý trpkou cítí! 69