ŽALM NADĚJE.

ŽALM NADĚJE.
Nechť každý projde pochybností mořem, nechť každý projde dlouhá lada smutku, sám zůstaň proto každý se svým hořem: jeť třeba radosti a síly k skutku. Jeť třeba radosti a síly k práci, jež vykoupit má, jež má osvobodit, jen v slunka svitu z jihu pták se vrací, jen v slunka svitu můž’ se Vesna zrodit. Je třeba rány, aby jiskra kmitla, ran třeba, z kamene by socha byla, však třeba síť, v níž myšlenka se chytla, by opatrná ruka dobře skryla. Tak ptáčník ukazuje pouze ptáka a sochař sochu – ne však třísky dílny; v svou hruď uzavři, co se v tobě smráká, a na venek buď čilý vždy a silný! Co v tobě sváří se, buď tobě látkou, co tebe hněte, díla tvého tmelem, nech vyzuřit se v bouři chvíli krátkou, leč sluneční jas hárej v díle celém. 136 Jas hořel vždycky v mučeníků nitru, jas planul vždy na apoštolů skráni, jas v srdci měj a ukazuj vždy k jitru a v noci vždycky zpívej o svítání. A zakleješ-li pouze paprsk jeden v své dílo – jistě ono věky přečká, vždyť sama noc jest jeden hvězdný eden a černé stíny jsou jen její vlečka. 137