NIRVANA.

Jaroslav Vrchlický

NIRVANA.
Mdlý poutníku, jen dvéře tyto, ó zaklepej, jsou poslední, tam vše, co zde ti bylo skrytoskryto, v mír věčný se ti rozední. Tam zapomena, žes byl stvořen, u cíle staneš zápasu a budeš jako v zemi kořen, jenž nezná změnu počasů. Však je-li vnadidlo to marné, hra stará znovu začne zas, dál trpět život v muce žárné co atom, buňka, květ a klas, až v člověku zas zatraceném se probudíš zpět k vědomí a poznáš, bol že tvým je věnem, kruh, jenž se nikdy nezlomí? Co zbývá ti? Jen v resignaci to břímě věčné dále nést, být velkým v Sisyfově praci, trn s kvítím sbírat u všech cest a neskloněný v světa víru ku slávě jako záští hluch poslouchat, kterak u vesmíru bůh jediný vře – žití ruch! 44