NIRVANA.

Jaroslav Vrchlický

Mdlý poutníku, jen dvéře tyto, ó zaklepej, jsou poslední, tam vše, co zde ti bylo skryto, v mír věčný se ti rozední. Tam zapomena, žes byl stvořen, u cíle staneš zápasu a budeš jako v zemi kořen, jenž nezná změnu počasů. Však je-li vnadidlo to marné, hra stará znovu začne zas, dál trpět život v muce žárné co atom, buňka, květ a klas, až v člověku zas zatraceném se probudíš zpět k vědomí a poznáš, bol že tvým je věnem, kruh, jenž se nikdy nezlomí? Co zbývá ti? Jen v resignaci to břímě věčné dále nést, být velkým v Sisyfově praci, trn s kvítím sbírat u všech cest a neskloněný v světa víru ku slávě jako záští hluch poslouchat, kterak u vesmíru bůh jediný vře – žití ruch!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

167. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poslední slitování. (Jaroslav Vrchlický)
  2. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jiná meditace. (Beneš Grünwald)
  6. XXII. K té hloubce, kde tvá vlastní duše sídlí, (Jaroslav Vrchlický)
  7. SLOKY MELANCHOLICKÉ. (Bohdan Kaminský)
  8. Sonet kosmický. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Leonardo da Vinci. (Jaroslav Vrchlický)
  10. FATALISMUS. (Božena Benešová)