XXII. K té hloubce, kde tvá vlastní duše sídlí,

Jaroslav Vrchlický

K té hloubce, kde tvá vlastní duše sídlí, tam k jádru nikdo nikdy nesestoupí, ni přítel, ani dítě, v té hloubce budeš sám jen svojím králem, bezdného smutku, tiché resignace, však jistoty též, že jsi chtěl jen dobro a velký cíl. Jeť život holá prosa, ty bředeš jí a biješ se a týráš s tyránky náhody a času, změny, v tom najednou sám, opuštěn se cítíš. Tu nadejde ti velký sabat duše, tu vrať se do hloubky své vlastní duše, a tvá-li k tobě nepromluví duše, zbraň odhoď – pak jsi jistě přemoženým. Však promluví-li a se v tobě ozve, jsi vítěz věčný. Věř jen duši svojí!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

596. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OKAMŽIK. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný, (Adolf Heyduk)
  4. Jsi zvukem sladkým, jej mysl sotva tuší, (Josef Holý)
  5. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. NIRVANA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. S BOHEM. (Otokar Fischer)
  8. Kdos ještě schopen vnitřně žít, (Jan Neruda)
  9. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  10. PŘI POHŘBU. (Josef Svatopluk Machar)