MEDITACE V JESENI.

Jaroslav Vrchlický

MEDITACE V JESENI.
Co nyní v listů skrýši plane plod uzrálý, v tvém nitru hlas jak přísný soudce náhle vstane a volá: Účty klást je čas! Co v ňader klínu tobě zrálo, teď světu předlož na odiv, co vřelo, chvělo se tam, plálo, co myslil jsi, čím byl jsi živ; Čímčím vzbouzel jsi a poutal duchy, ať vítěz či rob v zápase, ať kolem tebe svět byl hluchý, ať tleskal tobě v souhlase; Toto jedno, když to práce byla, ať skotu svízel v šeru brázd, ať slavíkova píseň milá, jež nepočítá na účast: To jedno, jen když tvář tvá v potu, pak sladká ti buď záře hvězd, máš právo teprv ku životu, jenž jako práce svatý jest! 138