IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,

Jaroslav Vrchlický

Ach, útěcho, ty rajský hoste, když největší je bolu břímě, tu pomalu se tvoje símě do srdce skládá a v něm roste. Však zkypřena být půda musí; pluh žalu dříve v dlani smrti vše hroudy ješitnosti zdrtí, sobectví křemen zkruší v kusy. A zalita být musí země dřív slzí hořkých vlahou slanou, než vzácné símě rajskou manou tam skane a se ujme jemně. Však jednou v srdce hlubé líše, tu roste v svitu lásky boží, je nezadusí více hloží a pučí též a kvete tiše. Za kalich má pak resignaci a za plod mír a poklid svatý, jenž nad všecky se vznese ztráty, jímž v eden se zas duše vrací. Však nežli všecko to se stane, proč tolik vzdechů srdce zryje? Proč v kalich, jejž tu člověk pije, nám tolik hořkých slzí skane?

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

523. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ORÁČ. (František Serafínský Procházka)
  2. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)
  3. ÚDOLÍ RADOSTI. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  5. LI. S nahotou v hadrech světem bloudit, (Vítězslav Hálek)
  6. PASSIO (Xaver Dvořák)
  7. NEBESKÝ HOSPODÁŘ (Xaver Dvořák)
  8. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)
  9. JAK ŠTĚP U CESTY POLEM... (Josef Václav Sládek)
  10. SMRT STARÉHO LUKÁŠE (František Odvalil)