Jak proroku, pod pouště nebem
jenž v modlitbě svůj trávil čas,
se zjevil černý havran s chlebem,
tak bolest navštěvuje nás.
To pták, jenž s dlaně Boha slétá
na nehostinnou světa step,
do srdcí černé stíny metá,
však v zobáku svém nese chléb.
Jeť v skutku bolest chlebem duší,
je mystická a svatá žeň,
jež v tom, co duši láme, kruší,
jí vlévá sílu zároveň.
A slabé duchy ve prach kácí,
však očišťuje silné jen,
háv první čistoty jim vrací,
jich vidinami plní sen.
A nechť i hlodá, nechť i pálí
ve nitru rána krvavá,
pták, bolest, časem se přec vzdálí,
chléb, síla v duši, zůstává!