XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?

XV.
Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám? Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
Tak častokrát se, mysle na Tě, ptám. Vy spíte tiše – my tu jeden shon, hned vlny žití vzruch, hned její sklon. Vy spíte tiše – a my jdeme kol ve srdci závist, záští, hněv a bol. Vy spíte tiše – a my jeden chvat zde rvát se, mstít se, jen ne milovat. Vy spíte tiše – my to víme též, že máte pravdu, my honíme lež. A přece v tom všem býti musí cíl, jenž s vámi by nás, mrtví, usmířil. Až sejdeme se kdesi v slední sen, byste nám řekli: Klid váš zasloužen! 54 Ach, tolik trudů za rubáš. Platen.