XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem

Jaroslav Vrchlický

XVII.
Juž skoro se mi stáváš mythem Juž skoro se mi stáváš mythem
 v tom zámořském tak dálném hrobě! Jen jako ze sna ještě k Tobě se vracím temným veden citem. Juž skoro se mi stáváš mythemmythem, snem o kráse a idealu, jenž v zkonejšeném srdce žalu plá shovívavým sladkým svitem. Juž skoro se mi stáváš mythem, vždy výš se vznášíš, skoro denně zřím za Tebou jak okouzleně, jsi hvězdou, juž pláš nebes štítem. Ve vínku z písní Tobě svitém, je zelený a posud svěží, jak rosa moje bolest leží – Juž skoro se mi stáváš mythem. 57

Kniha È morta (1894)
Autor Jaroslav Vrchlický