V lese po dešti.

Jaroslav Vrchlický

V lese po dešti.
Květ porosen i každá řasa se leskne novou svěžestí, dech vánku s větví kapky střásá a nové šumí pověsti. I záře slunce z mraků šlehla jak v přeletu a pospěchu, a zlato své, jak v listí vběhla, hned rozsypala po mechu. Pavouk se vrací v svoje sítě, ó jak ho ten dešť vyděsil, neb místo mušek v bílé nitě mu samé perly zavěsil. 48 cítímcítím, stromů klenbou tmavou,tmavou když bleskne světla pramínek, jak tajná ruka nad mou hlavou tká závoj snů a vzpomínek! 49