Ekloga. V.

Jaroslav Vrchlický

Ekloga.
V.

Vzduch kol střemchou voní, jasný je co křišťal, a jak pod tvou nohou mech se zachvívá! Z rákosí zní cosi jako zvuky píšťal, s hlohů padá prška květu zářivá; ptáš se, v slzách plesu zrak, proč se děje tak? Pták praví nad tvou hlavou a květ u nohou: Jinak se ty divy jara díti nemohou! Dech tvůj střemchou voní, křišťál oko tvoje, jak se chví tvé ňadro mojí pod rukou! Z mého srdce tryskly zářných písní roje,roje jak potoka perly tvrdou opukou; 58 ptáš se, v slzách něhy zrak, proč se děje tak? Pták praví nad tvou hlavou a květ u nohou: Jinak se ty divy lásky díti nemohou! 59