V aleji akátové.

Xaver Dvořák

V aleji akátové.
Med není sladčí jak ta vůně žhavá, jež s větví akacií padá dolů, jak anděl stál by na každičkém stvolu a střásal zlatý pel, když křídlem mává. Teď řine vzduchem se jak vroucí láva, vše unáší a všecko chvátí spolu, a marně srdce vzdoruje v svém bolu, jenž v hlubinách kdes tiše dokonává. Ach, skoro ani nedivím se tomu, jest vše tak plno zázraků a divů; kam hledět mám, já nevím: na řad stromů, kde v stínu větví skrytí ptáci pějí, či dětí tlum, jak v mládnoucí jdou nivu, květ v ruce mají a smích v obličeji. 56

Kniha Stínem k úsvitu (1891)
Autor Xaver Dvořák