MÁ PRÁCE.

Jaroslav Vrchlický

MA PRÁCE.
Má práce z rozházených kolem knih a z papírů se na mne němě dívá, sám v středu její, vězeň tužeb svých, nad listem bílým, který smutně kývá, dlím nerozhodnut... přede mnou se stmívá má práce. Co začatých a neskončených lich! Co zárodků a vznětů dříme v nich! Tak mnohá illuse a každá lživálživá, a přec to srdcem táhne – jako jih. O bojích rovněž já snil nadlidských, kde kentaurů, nymf honba hřměla divá, o sladkých vznětech, vzletech mystických, o tuchách, v nichž se chvějí ňadra snivá, a fanfárách a slávy trofejích... Teď vzpomíná mi, že se připozdívá, má práce... 16