CO VÍTR KVÍLÍ.

Jaroslav Vrchlický

Co vítr kvílí města ulicemi, co zpívá, hýká, s čím se rve a šílí, já dobře chápu... Mluví kdos v tom s všemi, co vítr kvílí. Bůh mluvit může, kde je člověk němý... Svou láskou Bůh se sotva k němu schýlí, spíš vichrem, který soptí alejemi. Dí: Co je hmota, vrátiti hleď zemi! Duch buď jak já, jenž valným kosmem pílí, v sled na oknech zhyň s deště ručejemi, co vítr kvílí...

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

329. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zvony. (Augustin Eugen Mužík)
  2. VÍTKOVICE (Josef František Karas)
  3. BALLADA 18. (Jiří Mahen)
  4. II.   Nehledím oknem. Zdá se mi, že málo mám času, (Stanislav Kostka Neumann)
  5. III. Nuž zraky sem, na tuto tvář, (Vítězslav Hálek)
  6. LABYRINT SVĚTA (Otokar Fischer)
  7. Čím to z duše ještě nedoperné (František Sušil)
  8. CITLIVÉ ZLO (Antonín Sova)
  9. VEČERNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  10. OSTROV (Otokar Fischer)