POKRAČOVÁNÍ.

Jaroslav Vrchlický

POKRAČOVÁNÍ.
A vítr kvílí dál... Za okna záclonami se bílý profil mih’, kdos ulicí se bral, zřel záclon pohyby... Ach, sníti dva a sami... a vítr kvílí dál. A skřípl klíč. On vstoupil. Staří známí,známí jak sešli by se tu, on za ruku ji vzal, jí zvolna rozpínal košilku s přestávkami. Snad budou zardívat se cudné naše dámy, snad budou omdlévat... Kde zůstal ideal? Za její půjdu dál i jeho myšlenkami, co vítr kvílí dál... 61