III. CESTOU ZE SINAIE.

Jaroslav Vrchlický

III.
CESTOU ZE SINAIE.

Šel ze Sinaie a nes’ dvoje desky, kam nesmrtelný Boha prst sám psal, nad ním i pod ním křížily se blesky, on velký jak Bůh v spleti jejich stál. Šel ze Sinaie. Tu pod sebou lid v shluku znamenal. Much zástup tančících zřel u záhybu stezky před zlatým teletem! Tu divý vztek ho jal. Šleh’ písmem Boha, až tříšť jeho v skal,skal tříšť zapadla... „Co jsem si vychoval!“ Ta v starém klášteře zvěst zbyla staré fresky, já kolem telete zřel tancující mezky, kterým se satan smál. 87