TICHO.

Jaroslav Vrchlický

TICHO.
Ó, chaosu ticho! V tobě zas poklidně spát! Ó, Nirvano svatá, co předem jde marně a licho, jen sebe se, člověka vědomí poklidně vzdát! Ó chaosu ticho! Jen strhnouti okovy! – Co říkáš tomu, ó pýcho? Lze haluze se stromu, který by kvésti chtěl, rvát? Lze potlačit v sobě vždy šelmu, hladové břicho? Lze věčnosti do tváře dále se cynicky smát? Ve hmoty klausuru vězněná, ubohá Psycho, můž’ býti vlastní tvé srdce, tvůj příšerný kat?... Ó, chaosu ticho! 138