I.

Jaroslav Vrchlický

I.
Mou duši vem, ji stiskni v svojí dlani, Ty, kterým dýchám, miluji a jsem, jak houbu stiskni ji, až k umírání, mou duši vem! Tvá dcera z Tvojích trnů diadém, viz, krví plačíc, nese na své skráni, a přec jde vítězná a v zhrdu všem. Zří plná síly k nové hvězdě ranní, ret její chví se čarným údivem, jí bolest manou, škleb jí požehnání – mou duši vem! 189