IX.

Jaroslav Vrchlický

IX.
A dlužno vděčným být! – Za lásky sladké časy, za první života a pochopení cit, za první dojmy velké, nesmrtelné krásy, ba, dlužno, vděčným být! Za první paprsk, jejž jsi za svítání chyt, za kouzlo cítit vše a slyšet všecky hlasy, že směly ohlasem se v srdci písní chvít... Za ženy půvab, jejž jsem vždy směl pít, za možnost, svého děcka hladit vlasy, za zpěvu dar, jenž k hvězdám z duše lít, jak z poháru dech nadšení a spásy, ba, dlužno vděčným být. 197