XI.

Jaroslav Vrchlický

XI.
A boje o skývu mne neušetřil’s, Pane, to shledávám a věř, mi není k podivu, tím věčný soucitu mi prazdroj z duše kane, z těch bojů o skývu; Žesžes drsnou cestou ved mne v nesšlapané mých ideálů dráhy, pravdy ku zdivu, jen správné bylo, sudbou moudře stkané. Dost pohody Jsi přál snů mojich předivu, svou žatvu přehlížím, zlatými stohy plane, jest dobrým k radosti a zlým jest k údivu, – Však dost by mohlo být z Tvé vůle svrchované těch půtek o skývu! 199