XII.

Jaroslav Vrchlický

XII.
Nechť budou hádat se o cenu písně mojí, v té jediné jsem žil jak v šťastné pohádce, a tu jsem ryzí vzal z té věčné ruky Tvojí a mohou hádat se... Já mlčky spokojen v svých citů zahrádce, ten pramen hlídat chci, zkad mladost má se rojí, kol něhož v květu jsou snů pestré kosatce. Los orla nechť jsem nes ve mřížích zajatce, tou láskou Dantovou, jež hvězdy hýbe, pojí, já zaplál vítězně... byť třeba na krátce, tou pouze zvítězil jsem... po všem boji teď mohou hádat se! 200