XV.

Jaroslav Vrchlický

XV.
Ti mrtví, jež’s mi vzal, můj účet nezatíží ve knize života, však živí, jež’s mi dal, ach, těmi probít se, je někdy velkou tíží! Ti mrtví, jež’s mi vzal, Zz těch každý klidně tak v můj všední shon zde shlíží, já sotva klidnějších bych sousedů si přál. Oč živí horší jsou, tu bičem jsou, tu mříží! V sled mrtvé s živými zas jedna pouta víží, jsme jedna rodina, bol společný náš král, v sled připutujem zas a všickni k Tvému kříži, kam ve stín chladící nás úpal žití shnal, ti živí, jež’s mi dal, ti mrtví, jež’s mi vzal. 203