XVII.

Jaroslav Vrchlický

XVII.
Noc padá na lesy. – Kol krajina se tmí. Den parný, dusný, byl. Mračnými nebesy cos, ohlas andělských snad kroků v dálce hřmí... Noc padá na lesy... V tmě sladce dřímá se, mne ta noc neděsí, duch, který neusne, ví, kam vnikati smísmí, a dobře zná ten sloup, kam štít svůj zavěsí. Ó chodci azurem, vy cizí, neznámí, ať nezbloudíte mi etheru pralesy! Kéž svitne hvězda vám a tma vás nezmámí, Gral svatý kyne již. Věčnosti mlhami. Noc padá na lesy... 205