Když podmanil si Salomon vše satany a džiny(J7f)
když hvězdy nebe spočítal vnik v moře prohlubiny(J7f)
ze Saby moudrá královna jež před ním oněměla(J7f)
s ním vlídně když se loučila to do ucha mu děla(J7f)
Znáš králi všecko Před tebou Bůh stojí jako ďábel(J7f)
a neznáš strom jen života jenž ční tam kde byl Bábel(J7f)
v tom stromu tam dva zakletí se andělové tají(J7f)
ti pravou podstať života a zdroj a cíle znají(J7f)
Ten jeden nocí oděný ten nazývá se Harut(J7f)
a druhý světlem zářící to bratr jeho Marut(J7f)
ti oba stáli nejblíže když Jahvé tvořil světy(J7f)
když nad hlinou zkad člověk vstal se zachvěly mu rety(J7f)
Neb původně Pán z člověka chtěl vyšší bytost stvořit(J7f)
před kterou trůny knížata se měly s úctou kořit(J7f)
měl člověk po něm první být syn pravý dědic boží(J7f)
měl slunce mít za diadem a měsíc za podnoží(J7f)
Do hlíny dechnul Hospodin ta začala se chvěti(J7f)
neb dechem jeho pohnula se láska v kalné změti(J7f)
Pán pravil k duchům Klekněte teď překonat chci sebe(J7f)
však Harut smál se s Marutem až chvělo se kol nebe(J7f)
A jak dech Jahvé Harut dech a rychle Marut za ním(J7f)
a dech jich zkazil závistný co bylo tvůrčím pláním(J7f)
a člověk povstal v kráse své a síle ne však celý(J7f)
půl hmota věčně spoutaná půl seraf zlatoskvělý(J7f)
Tu rozhněval se Hospodin že v největším svém díle(J7f)
byl schvácen těmi Iblisy a zmaten v svojí síle(J7f)
je s neb svrh a zaklel v strom na místě kde pak Abel(J7f)
od bratra bídně zabit byl a pozděj kde stál Bábel(J7f)
Jak pravila jsem všecko znáš ó velký Salomone(J7f)
jak před měsícem hvězdy jdou za tiché noci vonné(J7f)
před tebou světa národy se koří v šírém kraji(J7f)
jen ty dva neznáš anděle jež cíl života znají(J7f)
To řekla mu a odjela s velbloudy se soumary(J7f)
Král zůstal v srdci divý žal a v hlavě divé žáry(J7f)
jej nebavilo žezlo víc ni Jehovy chrám nový(J7f)
ni citaristů pěvců sbor ni prorok s věštby slovy(J7f)
Jej nebavily vinice kde druhdy v luny svitu(J7f)
svou navštěvoval zářící a černou Sulamitu(J7f)
jej nebavily cedrových paláců zlaté síně(J7f)
ni nahé před ním tančící egyptské otrokyně(J7f)
Banaju k sobě zavolal když večer se juž šeřil(J7f)
mu Jerusalem chrám i tvrz a celou říši svěřil(J7f)
a nikdo neměl věděti že jako poutník prostý(J7f)
se vydal cestou k Bábelu přes pustiny a mosty(J7f)
že jako žebrák putoval od vesnice dál k městu(J7f)
jak cizinec se vyptával kde pravou najde cestu(J7f)
až zemdlený a vysílen po dlouhé stanul pouti(J7f)
po zmatku lidských jazyků kde v prach se Bábel hroutí(J7f)
Věž gigantická v rozvalech se táhla v dálku tmavou(J7f)
a vítr smutně pohrával po římsách s hustou travou(J7f)
co kamenem bys dohodil fík tměl se zakrsalý(J7f)
a větví jeho rozsochy jak ruce tmou se zdály(J7f)
V tom stromě směrem k východu byl zaklet černý Harut(J7f)
v tom stromě směrem k západu byl zaklet bílý Marut(J7f)
tam oba věky sídlili a často v noční chvíli(J7f)
své kletby slali ku hvězdám kdy šakalové vyli(J7f)
Ku stromu přišel Salomon on přišel od východu(J7f)
a na kmen tiše zaklepal Já král jsem lidských rodů(J7f)
ty promluv černý anděle rci ký je pramen žití(J7f)
ký jeho cíl jest poslední dej vody já chci píti(J7f)
A ze stromu to zaznělo jak v lučině a listí(J7f)
když ostrá kosa sekáče se zamihne a svistí(J7f)
Cíl všeho nic jest k čemu shon cíl všeho noc je tmavá(J7f)
jeť vesmír růže obrovská jež věčně opadává(J7f)
I podivil se Salomon na druhou přešel stranu(J7f)
a na kmen tiše zaklepal jak na zavřenou bránu(J7f)
a opakoval prosbu svou a z hlubin přetajemně(J7f)
zněl filomely sladký hlas tak dojemně a jemně(J7f)
Cíl života zas život jest nad kosti prach a lebky(J7f)
zas plný rozvlní se klas i travin hedbáv hebký(J7f)
den triumf všeho zářící jest v prozpěvu i jase(J7f)
jeť vesmír růže obrovská jež věčně otvírá se(J7f)
I podivil se Salomon a zas šel ku východu(J7f)
a ptal se Kde lze najít mír a souzvuk lad a shodu(J7f)
z kmene v odvet zaznělo Jen v hrobě tam se smíří(J7f)
jen všecky žití protivy kdo moudrý tam jen míří(J7f)
A stejnou řekl otázku na stromu straně druhé(J7f)
a vesele to znělo zas Jen bojuj v seči tuhé(J7f)
číš plná pak tě odmění až v pokraj naplněna(J7f)
a spona jež vše zavírá cíl všeho krásná žena(J7f)
I podivil se Salomon a vážil řeči obě(J7f)
den Marut byl a Harut noc i pravil tiše k sobě(J7f)
Ti oba teprv celek jsou ti oba dohromady(J7f)
jsou člověk celý úplný ó budu dbát jich rady(J7f)
Když nejživěji hárá den noc dostaví se sama(J7f)
když radost bývá nejčistší tu v sled nás lítost sklamá(J7f)
číš na dně hořkost ukrývá i nejvíc oslazena(J7f)
jak popel ve své hořkosti je nejkrásnější žena(J7f)
A věru nemoh Jehova své dílo celé stvořit(J7f)
a nemoh Marut s Harutem se práci jeho kořit(J7f)
je Harut muž tma odboj zlý a Marut žena něha(J7f)
a z obou podstať života nad slunce jasná šlehá(J7f)
A nemoh v tvoru jediném ty různé sloučit spory(J7f)
tu Harut jemu v cestě stál tam Marut vzpjal své vzdory(J7f)
a člověk zůstal troskou jen a proto musí sníti(J7f)
po celý život kterak má své prázdno vyplniti(J7f)
A pravdu mají oba dva zlý Harut Marut měkký(J7f)
vše nic a prach a věčné zas jsou ženské smavé vděky(J7f)
jen v hrobě mír a odtucha po vášní burácení(J7f)
však přece sladší na ženských jest ňadrech zapomnění(J7f)
A pouze ten kdo obojí můž moudře v dlani svážit(J7f)
znát hořkou stránku života a po sladké se snažit(J7f)
ten ráno moudře před bohy před ženou v noci klekne(J7f)
a smíchem Marut kletbou zlou jej Harut nezalekne(J7f)
A odešel zas v město své a pamětliv té rady(J7f)
líp doved pohár ocenit i Sulamity vnady(J7f)
však počítaje polibky na nahém dívčím těle(J7f)
jak ambry zrna pouštěl z úst verš hořký kazatele(J7f)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
27 |
| Celkem veršů: |
108 |
| Jamb: |
108
(100 %)
|