Harut a Marut.

Jaroslav Vrchlický

Když podmanil si Salomon vše satany a džiny(J7f) když hvězdy nebe spočítal vnik v moře prohlubiny(J7f) ze Saby moudrá královna jež před ním oněměla(J7f) s ním vlídně když se loučila to do ucha mu děla(J7f) Znáš králi všecko Před tebou Bůh stojí jako ďábel(J7f) a neznáš strom jen života jenž ční tam kde byl Bábel(J7f) v tom stromu tam dva zakletí se andělové tají(J7f) ti pravou podstať života a zdroj a cíle znají(J7f) Ten jeden nocí oděný ten nazývá se Harut(J7f) a druhý světlem zářící to bratr jeho Marut(J7f) ti oba stáli nejblíže když Jahvé tvořil světy(J7f) když nad hlinou zkad člověk vstal se zachvěly mu rety(J7f) Neb původně Pán z člověka chtěl vyšší bytost stvořit(J7f) před kterou trůny knížata se měly s úctou kořit(J7f) měl člověk po něm první být syn pravý dědic boží(J7f) měl slunce mít za diadem a měsíc za podnoží(J7f) Do hlíny dechnul Hospodin ta začala se chvěti(J7f) neb dechem jeho pohnula se láska v kalné změti(J7f) Pán pravil k duchům Klekněte teď překonat chci sebe(J7f) však Harut smál se s Marutem až chvělo se kol nebe(J7f) A jak dech Jahvé Harut dech a rychle Marut za ním(J7f) a dech jich zkazil závistný co bylo tvůrčím pláním(J7f) a člověk povstal v kráse své a síle ne však celý(J7f) půl hmota věčně spoutaná půl seraf zlatoskvělý(J7f) Tu rozhněval se Hospodin že v největším svém díle(J7f) byl schvácen těmi Iblisy a zmaten v svojí síle(J7f) je s neb svrh a zaklel v strom na místě kde pak Abel(J7f) od bratra bídně zabit byl a pozděj kde stál Bábel(J7f) Jak pravila jsem všecko znáš ó velký Salomone(J7f) jak před měsícem hvězdy jdou za tiché noci vonné(J7f) před tebou světa národy se koří v šírém kraji(J7f) jen ty dva neznáš anděle jež cíl života znají(J7f) To řekla mu a odjela s velbloudy se soumary(J7f) Král zůstal v srdci divý žal a v hlavě divé žáry(J7f) jej nebavilo žezlo víc ni Jehovy chrám nový(J7f) ni citaristů pěvců sbor ni prorok s věštby slovy(J7f) Jej nebavily vinice kde druhdy v luny svitu(J7f) svou navštěvoval zářící a černou Sulamitu(J7f) jej nebavily cedrových paláců zlaté síně(J7f) ni nahé před ním tančící egyptské otrokyně(J7f) Banaju k sobě zavolal když večer se juž šeřil(J7f) mu Jerusalem chrám i tvrz a celou říši svěřil(J7f) a nikdo neměl věděti že jako poutník prostý(J7f) se vydal cestou k Bábelu přes pustiny a mosty(J7f) že jako žebrák putoval od vesnice dál k městu(J7f) jak cizinec se vyptával kde pravou najde cestu(J7f) až zemdlený a vysílen po dlouhé stanul pouti(J7f) po zmatku lidských jazyků kde v prach se Bábel hroutí(J7f) Věž gigantická v rozvalech se táhla v dálku tmavou(J7f) a vítr smutně pohrával po římsách s hustou travou(J7f) co kamenem bys dohodil fík tměl se zakrsalý(J7f) a větví jeho rozsochy jak ruce tmou se zdály(J7f) V tom stromě směrem k východu byl zaklet černý Harut(J7f) v tom stromě směrem k západu byl zaklet bílý Marut(J7f) tam oba věky sídlili a často v noční chvíli(J7f) své kletby slali ku hvězdám kdy šakalové vyli(J7f) Ku stromu přišel Salomon on přišel od východu(J7f) a na kmen tiše zaklepal Já král jsem lidských rodů(J7f) ty promluv černý anděle rci ký je pramen žití(J7f) ký jeho cíl jest poslední dej vody já chci píti(J7f) A ze stromu to zaznělo jak v lučině a listí(J7f) když ostrá kosa sekáče se zamihne a svistí(J7f) Cíl všeho nic jest k čemu shon cíl všeho noc je tmavá(J7f) jeť vesmír růže obrovská jež věčně opadává(J7f) I podivil se Salomon na druhou přešel stranu(J7f) a na kmen tiše zaklepal jak na zavřenou bránu(J7f) a opakoval prosbu svou a z hlubin přetajemně(J7f) zněl filomely sladký hlas tak dojemně a jemně(J7f) Cíl života zas život jest nad kosti prach a lebky(J7f) zas plný rozvlní se klas i travin hedbáv hebký(J7f) den triumf všeho zářící jest v prozpěvu i jase(J7f) jeť vesmír růže obrovská jež věčně otvírá se(J7f) I podivil se Salomon a zas šel ku východu(J7f) a ptal se Kde lze najít mír a souzvuk lad a shodu(J7f) z kmene v odvet zaznělo Jen v hrobě tam se smíří(J7f) jen všecky žití protivy kdo moudrý tam jen míří(J7f) A stejnou řekl otázku na stromu straně druhé(J7f) a vesele to znělo zas Jen bojuj v seči tuhé(J7f) číš plná pak tě odmění až v pokraj naplněna(J7f) a spona jež vše zavírá cíl všeho krásná žena(J7f) I podivil se Salomon a vážil řeči obě(J7f) den Marut byl a Harut noc i pravil tiše k sobě(J7f) Ti oba teprv celek jsou ti oba dohromady(J7f) jsou člověk celý úplný ó budu dbát jich rady(J7f) Když nejživěji hárá den noc dostaví se sama(J7f) když radost bývá nejčistší tu v sled nás lítost sklamá(J7f) číš na dně hořkost ukrývá i nejvíc oslazena(J7f) jak popel ve své hořkosti je nejkrásnější žena(J7f) A věru nemoh Jehova své dílo celé stvořit(J7f) a nemoh Marut s Harutem se práci jeho kořit(J7f) je Harut muž tma odboj zlý a Marut žena něha(J7f) a z obou podstať života nad slunce jasná šlehá(J7f) A nemoh v tvoru jediném ty různé sloučit spory(J7f) tu Harut jemu v cestě stál tam Marut vzpjal své vzdory(J7f) a člověk zůstal troskou jen a proto musí sníti(J7f) po celý život kterak má své prázdno vyplniti(J7f) A pravdu mají oba dva zlý Harut Marut měkký(J7f) vše nic a prach a věčné zas jsou ženské smavé vděky(J7f) jen v hrobě mír a odtucha po vášní burácení(J7f) však přece sladší na ženských jest ňadrech zapomnění(J7f) A pouze ten kdo obojí můž moudře v dlani svážit(J7f) znát hořkou stránku života a po sladké se snažit(J7f) ten ráno moudře před bohy před ženou v noci klekne(J7f) a smíchem Marut kletbou zlou jej Harut nezalekne(J7f) A odešel zas v město své a pamětliv té rady(J7f) líp doved pohár ocenit i Sulamity vnady(J7f) však počítaje polibky na nahém dívčím těle(J7f) jak ambry zrna pouštěl z úst verš hořký kazatele(J7f)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

925. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MODLITBA. (Karel Hugo Hilar)
  2. 15. Což jest osud? Náhoda to slepá, (František Sušil)
  3. POHÁDKA O MLADOSTI. (František Serafínský Procházka)
  4. None (Josef Holý)
  5. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. L. Proud věků zastavil se náhle, (Vítězslav Hálek)
  7. Lásky chrám. (Václav Antonín Crha)
  8. Rozšiřte Boha! (Jaroslav Vrchlický)
  9. O Bože, který neseš vesmír celý (Jan Evangelista Nečas)
  10. VEČER POD HORAMI (Božena Benešová)