L. Proud věků zastavil se náhle,

Vítězslav Hálek

Proud věků zastavil se náhle, mžik přítomný ve skálu zved’, smrt sedla na ni, neobsáhle zpět napiala i k předu hled. Co za ní, v pachuť s labužníky čte v nedosytné paměti: co králů smetla v poběhlíky, co bohů zvrhla na smetí. Co před ní, s hledem bez pohnutí a z lačné zkoumá zlovůle, co ještě lidských nedochutí na příští zbývá tabule: Tu rodná domýšlivost jmena, jmen nesmrtelnost zvětralá, tu nízkost zbožně nalíčená, by na božství si zahrála – A radost plá jí v důlků prázdni, tvář démona to v prodlení, smích její do všech věků zazní: kdos nesmrtelný podle ní?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

971. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 15. Což jest osud? Náhoda to slepá, (František Sušil)
  2. None (Josef Holý)
  3. CHRÁMŮM VENUŠINÝM. (Vladimír Houdek)
  4. POSLEDNÍ OTROK. (Antonín Macek)
  5. JAK VŠEDNÍ ČLOVĚK... (Zikmund Winter)
  6. KONEC ASMAVETHŮV. (Rudolf Illový)
  7. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ty Afrodito věčná, nehynoucí, (Adolf Heyduk)
  9. *** Bůh pomsty sedí nad mračny, (František Gellner)
  10. Harut a Marut. (Jaroslav Vrchlický)