JAK VŠEDNÍ ČLOVĚK...

Zikmund Winter

Jak všední člověk proplet’ jsem se davem, na hlavě neviděnou korunu, o Království svém snící, se svým zlatohlavem, tak marně putující ke trůnu! Tak mrtev dřív, než mnohý tolik všední, jenž světu neměl, nemá čeho dát, jenž žije planě, jen tak ze dne ke dni... Tak bohat být, a nemoci to dát, tak zbytečně, předčasně umírat, tak jen pro lhostejnou v svém chorém těle hru – Oh, jaká ironie v Řádu Vesmíru!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

208. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ty pyšníš se: „Mé království je věčné, (Adolf Heyduk)
  2. MEDITACE. (Ladislav Linhart)
  3. Bůh a člověk. (Bohdan Kaminský)
  4. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne, (František Leubner)
  5. None (Josef Holý)
  6. L. Proud věků zastavil se náhle, (Vítězslav Hálek)
  7. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  8. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  10. Štěstí. (Bohuslav Květ)