Štěstí.

Bohuslav Květ

Já, Bože, skromný vždy jsem byl a spokojen s tím kouskem světa, jejž jsi za pobyt mi dal a kam jsem vnesl snahy své, svůj tichý sen a kde jsem bez nároků, klidně pracoval. Lán polí, les a v dáli modré hory zřít, toť věru štěstí, jaké nikdy nepoznal, kdo nedovedl smysl pro přírodu mít a kdo své srdce v službu hrubé hmotě dal. A kolik ještě, Bože, k žití dáš mi dní, nechť po únavě denní šťasten mohu dlít vždy v luzné přírodě, až noc se rozetmí, a sladce usnu, třpytem věčných hvězd jsa zpit...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

338. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nepěji, leč co čistý cit (Jiljí Vratislav Jahn)
  2. None (Josef Holý)
  3. XXXV. Jdu tak světem, kam se noha (Jaroslav Vrchlický)
  4. MODLITBA NADČLOVĚKA. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Bůh a člověk. (Bohdan Kaminský)
  6. Prolog. (Růžena Jesenská)
  7. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  8. MŮJ BOŽE, JAKÝ SMUTEK MÁM! (Zikmund Winter)
  9. MODLITBA (Otokar Fischer)
  10. NADE MNOU BŮH, NE VŠAK VE MNĚ... (Viktor Dyk)