ZA MATKOU.

Zikmund Winter

Je mrtva Ta jež nejbližší mi byla(J5f) ne duchem jeho zájmy ale tím(J5m) co nad to hlubším důležitějším(J5m) Podstatných funkcí plánem mystickým(J5m) Ta jež už před zrozením se mnou spiata byla(J6f) ta s níž jsem v dětství svém srost celou bytostí(J6m) Ta konečně jež v mojí nemoci(J5m) v mém žití posledním nejtrpčím období(J6m) den za dnem se mnou v jedné světnici(J5m) po kolik roků v stálém styku žila(J5f) tak že mi v žití nejvíc družkou byla(J5f) té družkou bytosti(J3m) jež ve mně tím čím stromu kořeny(J5m) Má Matka jíž mi nelze nazvat drahou(J5f) jak drahým nedovedu nazvat sebe sám(J6m) ta hrůzo mystická už za onou je hranou(J6f) již Prozřetelnost uzavřela nám(J5m) Ta jež tak často se mnou hovořila(J5f) o smyslu života a tajích záhrobí(J6m) tak prostě ale tak jak hovoří(J5m) kdo celým citem svým celou svou bytostí(J6m) jíž na životě svém a vědomí svém lpí(J6m) v to tajemství se vžívá o něm přemýšlí(J6m) ta se dnes v tajemství to vpravdě ponořila(J6f) ta o problému tom dnes víc už ví(J5m) než za života mudřec největší(J5m) ta tedy odešla mi už v ty kraje nejdálnější(J7f) tak provždy odešla v tu oblast nejtajnější(J6f) a nic mi nezanechala zde než to tajemství(J7m) Jak bez pochyb tak trpně odevzdaně(J5f) se položila v náruč Neznámu(J5m) Oh sotva tušila že spánek jenž ji láká(J6f) tak hluboko ji vláká ve svou tmu(J5m) Oh ony hodiny kdy mrazně otupělý(J6f) jen jako cizinec jsem v nohách lože stál(J6m) co mysteria smrti průběh celý(J5f) jen jako ze snu děj se před mnou rozpřádal(J6m) To hodin přísné temné dlouhé znění(J5f) příšerné slavné Osudu jak hlas(J5m) jenž v každou hodinu žití by měřil čas(J6m) až pak do náhlého a mystického ticha(J6f) kam peruť Tajemství neslyšnou hrůzu dýchá(J6f) desíti zvuků temné dobíjení(J5f) I Ona mrtva tedy Mrtvo tedy vše(J6m) S Ní odpadl mi článek poslední(J5m) jímž spojen jsem byl s dětstvím duše své(J5m) Minulost celá odešla mi s Ní(J5m) Teď teprv stojím sám před prázdnem nových dní(J6m) v podivné nejistotě teskné předtuše(J6m) Odešlo to co odcházelo léta(J5f) Jak dávno tomu již kdy byl jsem dítětem(J6m) Tak ohrazen jak hlemýžď v domku svém(J5m) bezpečně oddělen od ostatního světa(J6f) já v rodné půdě v kruhu rodinném(J5m) se rozvíjel co v pravém živlu svém(J5m) i vzdálen kořeny v něm zapuštěn(J5m) jak chorá rostlina jež v skleníku jen zkvétá(J6f) a jako pták jenž svobodně jen vzlétá(J5f) kdy cítí oporu ve skrytém hnízdě svém(J6m) Neb život duše mé měl býti eposem(J6m) Eposem dramatem v němž duše vnímavá(J6m) vždy více zkušenostmi obohacovaná(J6f) démony hmoty k boji vzněcovaná(J5f) na široké a pevné půdě jen(J5m) se do šíře a výše rozvíjí(J5m) k jistému nenáhlému vítězství(J5m) zvolným však vytrvalým zápasem(J5m) Než míjel čas a kolem měnil vše(J5m) Pod nohou mou jak stromu kořeny(J5m) tu půdu podmílal z níž rostly moje sny(J6m) dům park i město vždy víc bez duše(J5m) s novými prospekty i lidmi obyčeji(J6f) vždy všednějšími chladnějšími ději(J5f) se odcizoval minulosti mé(J5m) I Ona Duše všeho se mi vzdalovala(J6f) Svým vzhledem světem ducha byl jsem muž(J5m) a Matka odevždy jen Dítě milovala(J6f) Tím zdál jsem se jí stále méně už(J5m) A přec ať mužem jsem svým rozumem a vůlí(J6f) ať plánem díla svého tvůrce zralý jsem(J6m) Svým tělem srdcem svým já svého bolestnější půlí(J7f) churavý slabý tvor jsem zůstal dítětem(J6m) Leč marno po prsu lkát děcku dospělému(J6f) jej držet nepouštět poslední silou svou(J6m) když prs už nemá mléka jež by skytl jemu(J6f) jež mu je slabému životní potřebou(J6m) A těla srdce cit chce také mléko svoje(J6f) Když nemá ho tu hyne bez úkoje(J5f) A přec to konec nebyl Když se svečeří(J6m) po Slunce Západu přec duše nevěří(J6m) že vzchází Noc pokud jen osvětlují(J5f) svět žárovky Když zajde vše(J4m) přec duše dokud vůbec dovede(J5m) se drží posledního Illuse(J5m) Až zhasnou světla tma kol zazeje(J5m) Tu poslední zmizela naděje(J5m) Na černém nebi marně duše hledá(J5f) hvězd chladný svit žádného světla nedá(J5f) ruch kolem doznívá až je zde samota(J6m) Chlad děsí srdce ducha temnota(J5m) a zdá se Smrt že v každém rohu šeptá(J5f) Smrt jež tu zbyla sama z života(J5m) To čekalo mě po tom velkém dni(J5m) To tehdy Minulosti mé v hodinách bila hrana(J7f) a nad jevištěm kde mé hráno drama(J5f) pomalu spouštěla se opona(J5m) V té chvíli velké kdy dech zůstal v Ní(J5m) z rozkazu neznámého zákona(J5m) se provždy přetrhlo v mé bytosti(J5m) pupeční šňůry vlákno poslední(J5m) To cizí vědomí že byla a již není(J6f) Ty cizí podivné jež potom přišly dni(J6m) To spěšné surové jak rakve přibíjení(J6f) tam zdola ach Až pak ó Bože(J4f) To hudby náhlé táhlé zaznění(J5m) Ach to Ji proti vůli z domu vynášeli(J6f) to mi Ji vynášeli jaké loučení(J6m) na cestu jíž se nikdy nenadála(J5f) na cestu krátkou a přec poslední(J5m) Teď z všeho na mě zří jen Minulost(J5m) Město i lidé drahý park i vila(J5f) vše jiné tak než bylo když jsem rost(J5m) rodina celá jak v ní kdysi žila(J5f) když ještě rodinou v mém rodném kraji byla(J6f) se všemi příbuznými známými a svátky(J6f) Ach to vše nevrátí se nikdy nikdy zpátky(J6f) To vše mi odňala Osudu zavilost(J6m) A teď kdy všeho Duše Ústředí a Tmel(J6m) v Ní Matce mojí navždy odumřel(J5m) když mezi mnou a Minulostí slední padl Most(J7m) já připadám si v lidnaté té poušti(J5f) jak prostřed cizinců jen nevšímaný host(J6m) kdy den se svečeřel a duše unavila(J6f) Než já s tou Minulostí srost(J4m) Srost právě tak jak srost jsem s Matkou svou(J5m) jeť právě Matka naše Minulost(J5m) Bez té se necítím k své Metě silným dosti(J6f) bez té můj Život nemá Budoucnosti(J5f) Můj Osud životní toť Tradice(J5m) Tragická duše antinomie(J5m) mezi tím co by mohla a co chce(J5m) a mezi tím co musí a co chce(J5m) tragická závislost a lpění na Matce(J6m) Být příliš poután Hmotou Minulostí(J5f) být příliš poután Matkou Minulostí(J5f) tak nebýt nikdy k Dílu svoboden(J5m) Jsem člověk světla kol mne temnota(J5m) jsem člověk lásky kol mne samota(J5m) Zapadlo Slunce kdo mi vrátí Den(J5m) Už kolik tomu let co není mezi námi(J6f) a je li nikdo z nás Ji v kruhu necítíme(J6f) V snech mých v snech druhých mluví sice s námi(J5f) chodí a jedná nezměněně zcela(J5f) jak byla by nám nikdy nezemřela(J5f) a přec jen klam to teskný když se probudíme(J6f) Kde je kým je to nikdo z nás zde neví(J5f) toho se z nás zde nikdo nedovíme(J5f) Zda duše Její s tělem v hmotě dříme(J5f) či v podstatě je touž jíž byla v schráně těla(J6f) neb zda a na kolik se smrtí proměnila(J6f) to nám až vlastní smrt každému zvláště zjeví(J6f) Než já přec žiju dál Zachycen v půdě jiné(J6f) neb nejsem duchem pták než strom jen schýlený(J6m) v ní znovu zapustil jsem útlé kořeny(J6m) hluboko do země měkké a pohostinné(J6f) Strom duch tak žije dál A vůle svojí v síle(J6f) kořeny chorými tak těžce dobývané(J6f) přec občas letorost vyhánět neustane(J6f) byť sotva dopřáno mu jednou dospět cíle(J6f) Ó moje Matko Pakli v sféře vyšší(J5f) působíš dál na žití svého díle(J5f) i pakli duch Tvůj na duševní míle(J5f) hlas příbuzenstvím krve spjatý slyší(J5f) Ó buď co Slunce stromu žití mého(J5f) Jak zlatý paprsek života mystického(J6f) své teplo bytostné své světlo duchové(J6m) svou dlaní mateřskou v sám střed mé duše vlož(J6m) Je vpít přej listům mým chlorofyl v listech zmnož(J6m) tak k nové obrodě podněcuj tkáně mé(J6m) Co zdola nestačí vssát kořenů mých síla(J6f) by list můj shora nahrazoval přej(J5m) až by i jejích hmota vzrostla zesílila(J6f) Tak pomoz ve mně svatý sílit děj(J5m) života svatý děj(J3m) jak tehdy kdy má bytost ještě ve Tvé žila(J6f) Plod na Tvém stromu kdys co na slunci teď strom(J6m) vždy spolu spojeni jako střed s periferií(J7m) ať se má bytost zas dál z Tebe rozvíjí(J6m) Rozkošať větve mé mé listy na nich zmnož(J6m) zesil můj kmen i kůru(J3f) ať v stálém množení odnože na odnož(J6m) dál rostu k Nebi vzhůru(J3f) s nektarem plodů svých(J3m) zlatých a vyzrálých(J3m) A pakli přese vše přec není mi snad dáno(J6f) by život dílo mé zde bylo dokonáno(J6f) je li snad vůbec vezdejší co příliš hmotné bytí(J7f) jen jedním ze stupňů po nichž je duchu jíti(J6f) Ó Matko pomoz růst i za hrob duši mojí(J6f) Ať vlákno mystické nás tam jak druhdy tady spojí(J7f) Ten výš ten níž ať takto spolu k Výši(J5f) spějem vždy pevnější vždy světlejší vždy tišší(J6f)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

988. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  2. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká, (Fanda Šimková-Uzlová)
  3. None (Josef Holý)
  4. ROZLOUČENÍ. (Zikmund Winter)
  5. JARNÍ VÝKŘIK (Otokar Fischer)
  6. Bůh a člověk. (Bohdan Kaminský)
  7. Syn země. (Alois Škampa)
  8. V tobě tkví to, Duše! (Bohuslav Květ)
  9. Až přijde. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V HOŘI BEZMOCNÉM (Božena Benešová)