Syn země.

Alois Škampa

Co jsem?... Jak často v pochybách ta myšlénka mě kruší! Mé tělo jest jen hlína, prach, však nesmrtnou mám duši. Ó, kam by tato dospěla bez drsných vazeb těla! Snad čistým zjevem anděla by létla, kam by chtěla... Snad ve prostoru odvěkém pak blíž bych meškal Bohu... Leč ne! – já být chci člověkem a žít jen tak, jak mohu! Já neuměl bych zapomnět, co dole tu mi draho, neb miluji svůj rodný svět i jeho strast i blaho... Je smrtelnost v mém původu, a k věčnosti jsem stvořen, však matkou mám jen přírodu, a v této tkví můj kořen! A třebas toužil ku hvězdám a k říším poesie: to srdce své jen hroudě vzdám, nad níž mi v prsou bije! Má duše jednou odletí a víc se nenavrátí, však srdce mé zde v objetí té hlíny bude spáti. Jen k lásce, k práci, k lidským snům já přilnul city všemi: ať duch můj touží k nebesům – mé srdce patří zemi!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

427. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  2. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  3. Před životem. (Augustin Eugen Mužík)
  4. NĚMÝ HROB. (Zikmund Winter)
  5. Já viděl... (Augustin Eugen Mužík)
  6. Co konat? (Adolf Heyduk)
  7. Láska. (Viktor Dyk)
  8. JARNÍ VÝKŘIK (Otokar Fischer)
  9. SLOKY MELANCHOLICKÉ. (Bohdan Kaminský)
  10. KARMA. (Zikmund Winter)