Syn země.

Alois Škampa

Syn země.
Co jsem?... Jak často v pochybách ta myšlénka mě kruší! Mé tělo jest jen hlína, prach, však nesmrtnou mám duši. Ó, kam by tato dospěla bez drsných vazeb těla! Snad čistým zjevem anděla by létla, kam by chtěla... Snad ve prostoru odvěkém pak blíž bych meškal Bohu... Leč ne! – já být chci člověkem a žít jen tak, jak mohu! Já neuměl bych zapomnět, co dole tu mi draho, neb miluji svůj rodný svět i jeho strast i blaho... Je smrtelnost v mém původu, a k věčnosti jsem stvořen, však matkou mám jen přírodu, a v této tkví můj kořen! A třebas toužil ku hvězdám a k říším poesie: to srdce své jen hroudě vzdám, nad níž mi v prsou bije! 74 Má duše jednou odletí a víc se nenavrátí, však srdce mé zde v objetí té hlíny bude spáti. Jen k lásce, k práci, k lidským snům já přilnul city všemi: ať duch můj touží k nebesům – mé srdce patří zemi! 1892.
Básně v knize Venku a doma:
  1. Píseň.
  2. U Labe v září.
  3. Villa v jeseni.
  4. Poslání sv. Martina.
  5. Červen.
  6. Na Komorsku.
  7. Listopad.
  8. Nejmenšímu tkalci.
  9. Cestou života.
  10. Památka.
  11. O štědrý večer.
  12. Anemona lesní.
  13. Uprostřed jara.
  14. báseň bez názvu
  15. I. Deset let.
  16. II. Přání
  17. III. Meditace.
  18. IV. Do dálky.
  19. V. K svátku
  20. Nešťastným.
  21. Zpěvačce do alba.
  22. Věrné milence.
  23. Dvě černá slunce.
  24. Proměny.
  25. 1891.
  26. Píseň kováře.
  27. Syn země.
  28. Bitva v alejích.
  29. Noví nájemníci.
  30. V Jelením Příkopě.
  31. Matce Praze.
  32. Píseň.