Cestou života.

Cestou života.
Komu by se na tom světě líbilo – kdyby neměl růží v létě, kdyby mládí nebylo?... Krátka však je mladost a život je dlouhý: za každou v něm radost co dá člověk touhy, co dá slzí, muk a práce, než mu osud popřeje, aby v stáří shlédl krátce splněny své naděje! Komu by se na té zemi líbilo – kdyby na ní se zly všemi přec i dobra nebylo?... Ale dobrých lidí najdeš kol jen málo, a zlí nenávidí, i když nebe přálo: [37] ne, ni dne snad bez bolesti neprožiješ docela, aby číše tvého štěstí na dně trpkost neměla... Komu by se v našem žití líbilo – kdyby po dnech vlnobití v něm i míru nebylo?... Ach, ta chvilka míru vůči rokům boje – zdali vrátí víru v choré srdce tvoje? Zda mžik jeden po vichřici sněný blaze, v pokoji – na tvé hrudi zoufající všecky rány zahojí? Komu by se v našem hoři líbilo – kdyby ve tmách neměl zoři, kdyby krásy nebylo?... Běda, s jitrem jedním krása znikne v dáli, ve zápasu všedním shasnou ideály – ze všech snů jen láska věrná provodí tě chvatem dob, až tam k cíli, kde se černá všech pozemských cílů hrob... 38 Komu by se na tom světě líbilo – kdyby za zlo ku odvetě v srdcích lásky nebylo?... 1892.